Napsali o nás

Rozhovor se sbormistryní Mgr. Hanou Kaštanovou

Hana Kaštanová je sbormistryní smíšeného pěveckého sboru Senzakord. Historie sboru sahá do roku 2004 a vždy koncerty přitáhly bohaté posluchačské publikum díky nevšednímu programovému složení.

Dobrý den Hanko,

V minulém roce došlo k velkým změnám ve vašem sboru. Nejenže počet členů sborů překročil čtyři desítky zpěváků, ale především posluchači zaznamenali, že se původní označení Smíšeného pěveckého sbory Hany Kaštanové přeměnilo na současný název Senzakord. Co Vás vedlo k této změně?

Čtenáři a tímto vlastně naši posluchači nás pravidelně vídali vystupovat pod různými názvy. Nejprve jako Komorní litovelský sbor, jenž vznikl pro příležitostnou produkci - Mši litovelskou Honzy Valuška. Ten mě poměrně záhy po derniéře své mše znovu požádal o další spolupráci, v rámci které vzniklo Collegium musicum litovelsis, kde byl sbor sestaven opět přímo pro "mega" hudební projekt oratoria "O duších, andělech a naději". Protože se ale po ukončení oratoria sbor nerozpadl a zůstala chuť zpívat, pokračovali jsme dále a potřebovali jsme nějakým způsobem dát najevo, o které pěvecké těleso se jedná a v tu chvíli bylo nejjednodušší označit sbor mým jménem. Mně osobně se název "Smíšený pěvecký sbor Hany Kaštanové" zdál příliš dlouhý a už dvakrát předtím jsem se snažila o změnu názvu, ale nikdy jsme ani po delších úvahách nenašli to správné trefné jméno až loni, kdy jsme se rozšířili. Jednak bylo nutné sbor nějak právně ukotvit, takže nyní fungujeme jako občanské sdružení, a jednak není taková změna na škodu, ba naopak...

Jak již bylo řečeno, zvýšil se počet členů sboru téměř dvojnásobně. Co považujete za příčinu tohoto příjemného rozšíření?

Jednou z hlavních příčin našeho početního vzestupu je určitě pravidelné vystupování. Od doby, kdy už jsme začali pravidelně zpívat a nejednalo se o sezónní projekt, přistupovali do sboru postupně další a další členové zejména na doporučení samotných zpěváků sboru. Dalším důvodem, proč se přidat, bylo, a vlastně pořád je, navazování zajímavých a plodných spoluprací s jinými hudebními tělesy. O tom se mohou čtenáři přesvědčit také na našich webových stránkách www.senzakord.cz. Největší vzrůst ale přišel po 50. výročí DPS Mládí, na němž jsem se díky paní Halvové mohla aktivně účastnit dokonce i dirigentsky. Za to jí dnes děkuji. Mnozí bývalí "zapálení" sboristé z Mládí se po této velké události přidali k naší pěvecké činnosti.

V současnosti je Senzakord největším litovelským pěveckým sborem. Jak se Vám pracuje se 44 členným sborem a jaké jsou Vaše ambice v tomto směru?

Jestli myslíte ambice sbormistrovské, tak pro mě jako pro hudebního vědce :-) představuje dirigování a celá práce se sborem hlavně velkou praktickou zkušenost. Věřím, že i profesně bych se jako sbormistr dokázala uplatnit, ale momentálně je to spíše můj velký koníček. Co se vedení sboru týká, tak pokud vedete malý sbor o celkovém počtu cca 20-ti zpěváků, pak vám jeden jediný hlas na zkoušce bude vždycky chybět. Když je sbor větší, není sbormistr tolik utrápený tím, když se někdo ze zkoušky omluví a může "relativně" stejným tempem postupovat v nastudování repertoáru. S mým sborem se mi pracuje dobře, protože vím, co od něj můžu očekávat. Myslím, že to ale funguje oboustranně... :-)

Říkáte tedy, že jde především o zapálené sboráky, žádné profesionály. Co považujete za hlavní motiv, že za Vámi tito lidé jdou a chtějí s Vámi spolupracovat?

To by byla otázka spíše pro zpěváky, ale přesto se pokusím ji zodpovědět. Myslím si, že v první řadě je důležité zaujmout, je proto nutné vybírat takový repertoár, který většinu členů sboru "chytne" hned od začátku. Po výběru skladeb je potřeba umět efektivně pracovat na zkouškách, aby měli všichni pocit, že nepromarnili svůj čas. Se soustavnou prací souvisí i jistá dávka diplomacie a jednání nejen v rámci sboru, ale i navenek. A zbytek je asi otázka kouzla osobnosti. 

V čem vidíte zásadní rozdíl, když jste se sborem začínala a jednalo se spíše o sezonní těleso a nyní, kdy pravidelně koncertujete?

Pravidelné koncerty představují jistý závazek. Dříve jsem mohla svou činnost kdykoliv ukončit a věnovat se třeba i něčemu jinému. Teď už v podstatě nejde "vyskočit z rozjetého vlaku". Přesto je tento stav lepší už z toho důvodu, že obsazení sboru zůstává prakticky neměnné.

Návštěvnost Vašich koncertů byla vždy vysoká. Čemu přisuzujete skutečnost, že si Vás posluchač dokázal najít a udělal si čas v této době bohaté kulturní nabídky?

Návštěvnost je potřeba spojovat především s propagací. Pokud je tato složka dostatečně zajištěna, tak je možné počítat s velkou návštěvností. To platí ale pouze v případě, že má sbor své stálé publikum, které vždy zajímá, co nového si pro něj sbor připraví. Kromě propagace se jedná také o úroveň provedení a spolupráci s jinými hudebními tělesy. Nesmíme však zapomínat ještě na jednu okolnost a tou je kulturní tradice regionu. Věřím, že většinu obyvatel Litovelska zajímá hudební a vůbec kulturní dění místa svého bydliště.

Čím plánuje publikum překvapit v tomto roce a na co se tedy můžeme těšit?

Protože jsme loňský rok spolupracovali převážně s jazzovým triem, budeme se první polovinu roku věnovat z větší míry skladbám pro sbor zpívané tzv. a capella. Repertoár vybírám z různých hudebních žánrů, tedy z hudby vážné i populární, aby si v něm každý posluchač i zpěvák našel něco, co si vždycky rád poslechne. Ve výběru zohledňuje českou i světovou literaturu pro sbor. Na vánoční koncerty prozatím plány nemám, ale je dost možné, že budeme opět spolupracovat se Smyčcovým orchestrem z Uničova. Co přijde v nejbližších měsících, bych nerada prozrazovala. Možná ale malá "ochutnávka" neuškodí, protože píseň Stasa čarodejnice zaujme určitě!

Jaké máte ambice do budoucna?

O svých ambicích jsem již mluvila a co se samotného sboru týká, byla bych ráda, aby se naše ambice vztahovaly k naplněným pocitům našich posluchačů po každém koncertě. Není nutné, abychom zpívali jako filharmonický sbor, ale abychom zpívali s chutí a dokázali uspokojit očekávání svého publika.

Děkuji Vám za rozhovor a popřeji mnoho úspěchů v dalším působení Senzakordu.

Autor: Ondřej Šišma

Litovelské noviny, duben 2012

Vánoce letem světem

V pátek 9. prosince 2011 proběhla na litovelském náměstí předvánoční akce Vánoce letem světem. Ve velkém bílém stanu si mohly děti vyrobit třeba vánoční přání v Ježíškově dílně, nebo spolu s dospělými zhlédnout originální představení divadla Studna o narození Ježíška, proložené akrobatickými prvky a hudebními vstupy. Po setmění na pódiu vystoupil pěvecký sbor Hany Kaštanové Senzakord, který posluchačům představil vánoční písně v rozličných světových jazycích i jazzovou mši.
Doprovodná fotogalerie na Web-portálu města Litovel

Recenze a rozhovor o oratoriu Jana Valuška

Na přelomu dubna a května bylo v Litovli, Olomouci a Uničově premiérováno a provedeno duchovní oratorium olomouckého skladatele Jana Valuška O duších, andělech a naději. Interpretace 70 účinkujících se včetně 40 členného sboru a sólistů blížila profesionálním výkonům.

V pátek 4.5 2007 bylo v olomouckém Husově sboru provedeno oratorium mladého skladatele Jana Valuška s názvem „O duších, andělech a naději“.

Má návštěva tohoto koncertu. byla vlastně náhoda a vůbec jsem netušil, že z prostor husitského svatostánku budu odcházet se silnými pocity uměleckého prožitku i duchovního naplnění. Rozsáhlá skladba pracuje s tradičním aparátem velkého obsazení – interpretovalo ji bezmála 70 účinkujících. Vokální složka zahrnuje velký smíšený sbor, dětský sbor malých andílků-cherubínů a tři sólisty-Anděla(alt), Malinkou duši(dětský soprán) a Rozvážnou duši(tenor). Orchestr představovalo 17 hráčů na tradiční nástroje, velké varhany a 2 recitátoři. Skladba samotná navazuje na tradici oratorií F.Mendelsohna-Bartholdyho, kompoziční práci na tak vysoké úrovni jsem ale rozhodně nečekal. Formová nekompaktnost je jen zdánlivá, jednotlivé části se skládají z menších forem klasického charakteru-fugy, árie atd. Melodické a harmonické stránce nechybí invence a je znatelná dobrá znalost různých kompozičních technik. Oratorium nelze jednoznačně hudebně zařadit. Hudba má mnoho ploch blížící se polytonalitě, na první pohled zjevná přeinstrumovanost některých částí těží z polymelodiky vycházející z bohaté motivicko-tématické práce.

Ta bohužel není pro běžného posluchače zaznamenatelná a zůstává mu skryta. Přispělo k tomu i ne příliš šťastné nazvučení celého ansáblu, které bylo zřejmě nutné neboť autor neměl k interpretaci svého díla profesionály, jejichž vokální projev by nebyl zastíněn orchestrem. Na druhé straně vyslovuji svůj obdiv dirigentce celého souboru nazvaného Collegium musicum Litovelsis Haně Kaštanové, která nastudovala tak náročnou skladbu vesměs s amatéry, ti však vytvořili jak v orchestru, tak ve sboru místa na profesionální úrovni.

Několik otázek na mladého skladatele a kolegu muzikologa Jana Valuška

Za prvé Vám chci pogratulovat k výjimečné skladbě. Jak jsem již uvedl, na koncertě jsem se ocitl náhodou a s ničím takovým jsem vůbec nepočítal. Netušil jsem, že na olomoucké muzikologii jsou také dobří skladatelé. Zvláštní je i volba duchovní skladby, dnešní mladí skladatelé komponují spíše orchestrální a komorní záležitosti, i samotné duchovní hudby je málo, proč právě duchovní oratorium?

O duchovní hudbu se zajímám již dlouhou dobu. Mám k tomu koneckonců předpoklady – můj otec je husitský farář. Na jeho litovelské farnosti jsem se díky tamnímu notovému materiálu s duchovní hudbou seznamoval. Po mojí kompozici Missa Litovelsis jsem se rozhodl pro skladbu, která by byla více „akční“, tedy měla více děje. Forma oratoria byla nejideálnější, tím spíše, že jsem skládal na český text.

Kde jste vzal námět, kdo vám napsal libreto?

Vždycky mě zajímalo duchovní tajemno – lidé si ho vykládali tak, aby mu rozuměli. Proto jsem přišel na myšlenku duší toužících po nápravě, andělech, které vyslal Bůh a nejdůležitějším spojovacím prvkem – nutností v životě každého člověka – nadějí. V 7 částech oratoria, které podle těchto tří „aktérů nese název O duších, andělech a naději, o ni duše v různých situací prostřednictvím andělů usilují. S textem to bylo obtížnější. Nakonec jsem se po „wagnerovsku“ sám chopil pera a text sestavil sám. Čerpal jsem z žalmů, citátů z Bible a klasické liturgie. Ta proniká do textu nejvíce – v částech se objevují reminiscence na jednotlivé části ordinária i propria (den hněvu, obětování). Šlo mi o nejméně násilné spojení – např. tam kde z nebes přicházejí andělé, aby duším zaplašily špatné myšlenky, zpívají gloria (zde jsem handlovskou ariettou připomněl dalšího svého oblíbeného skladatele oratorií), tam kde duše pochybují o své pevné víře, přechází text plynně v Credo atd. Mým prvořadým cílem bylo, aby zpěvní linky dobře deklamovaly český text.

Přesto mi pořád vrtá hlavou, jak mohli vaši skladbu interpretovat amatéři – musím ale podotknout, že v Husově sboru se po interpretační i kompoziční stránce „dělala dobrá hudba“

Na profesionální interpretaci jsem bohužel neměl prostředky. Moje spolužačka z hudební vědy Hanka Kaštanová se nabídla, že oratorium nastuduje. To ovšem ještě netušila, co ji čeká (smích). Ve skladbě je mnoho opravdu náročných míst, které by dělaly problémy i profesionálům. Přesto se nic neškrtalo, ani nepřepisovalo. Hanka dala dohromady sbor i orchestr a v září 2006 se začalo zkoušet. Ukázky jsme předvedli na vánočním koncertu v Litovli.

To jsem netušil, že narazím hned na dva kolegy! Velmi mě teší i váš praktický přístup k hudbě. Na olomoucké katedře se jako jediné v ČR vyučuje hra na klavír a improvizace – někde se to odrazit musí…Vy ale nejen že skládáte, ale i sám v oratorium zpíváte tenorový part Rozvážné duše…

Vše v rámci akce, kdo má hlasivky zpívá (smích). Ne, teď vážně. Vlastně jsem jakoby tušil, že tento part budu zpívat já. A už mi bez alternace zůstal. Ostatně když něco zkazím, můžu si za to sám…

Ne, naopak si myslím, že jste ho interpretoval velmi procítěně, poznám dobře školený hlas. I anděl zpíval výborně.

To byla kolegyně a kamarádka altistka Petra Bubelová z naší pěvecké třídy profesorky zpěvu Hany Keferové. Chodím k ní bezmála pátým rokem. Kvůli oratoriu Petra přijela až z Turecka. Za interpretaci vlastně vděčím přátelům z Olomouce – z hudební vědy, Moravského divadla a všem dobrým lidem z Litovle, kteří měli trpělivost půl roku hrát a zpívat moji hudbu.

Z prostor, kde koncertujete cítím dobrou ekumenickou spolupráci, je to tak?

Co se týče prostor, jak katolická, tak husitská církev nám vycházeli maximálně vstříc. Paní biskupa Jana Šilerová je i naším sponzorem. Dnes po koncertě mě potěšila milým dárkem. Husitští faráři vlastně v publiku vytvořili i početnou „klaku“(smích).

Nuance sólistů i všechny detaily bohužel zanikaly díky ozvučení. Nepříjemná otázka, chápu, proč jste ale nezpívali bez mikrofonů?

Bohužel to nebylo možné. My sólisté bychom to možná zvládli, ale spousta věcí by pod nahuštěnou polytonální fakturou orchestru zanikla úplně. Je důležité rozumět slovům, myslím si, že je v nich poselství pro všechny a bylo by škoda, aby jim posluchači nerozuměli i za cenu ozvučení.

Text oratoria je velmi dobrý, citlivě sestavený, nadčasový a přitom prostý a srozumitelný, to je v dnešní moderní hudbě vzácnost. Vlastně i celá skladba je dobře „stravitelná“ i pro běžného posluchače. Poznal jsem Vaši slabost pro klasickou formu a tradiční harmonii.

Muzikolog se nezapře (smích). Věděl jsem předem, že musím skládat, řekněme, umírněněji. Nakonec mi to ale vyhovovalo. Je lepší využít sílu klasické fugy, než složité postupy, které běžný posluchač neobsáhne. To je stará známá věc. I monumentalita chorálu je tradiční gradační prvek. Já jsem vybral Modrou oblohu – protestantský chorál, jehož melodie doteď duní v hlavě celé naší rodině a to nemyslím ve zlém. Je to nádherný klenutý chorál s pěkným textem, který se mi obsahově výborně hodil.

Chorál uzavřel Vaši skladbu i naše povídání, děkuji za ně, loučím se s Vámi a přeji mnoho dalších úspěchů!

Autor: Mgr. Martin Petrášek, Ph.D.

www.sbor.cz

Jedinečný hudební zážitek

Právě pod tímto "heslem" se již od září 2006 snažíme nastudovat nové dílo mladého skladatele Jana Valušku. Úryvek díla jste měli možnost si poslechnout již v prosinci na vánočním koncertě, kde jsme vystoupili jako hosté pěveckého sboru Palora, To však byla pouze "ochutnávka" zcela nového a krásného oratoria s názvem "O duších, andělech a naději". Možná vás napadne otázka, čím je tato skladba výjimečná, když už se o    ní takto píše v titulku článku? Odpověď je jednoduchá. To, co každého v první chvíli ohromí, je obrovské množství lidí podílejících se na jejím nastudování. Představa, že před vámi stojí na 50 členu smíšeného pěveckého sboru, další řada dětských hlasů jako Cherubínů, po stranách sólisté a dole uprostřed komorní orchestr v nebývalém obsazení (několik prvních a druhých houslí, příčné flétny, hoboje, klarinet, fagot, malé varhany, kontrabas, bicí, tympány a k tomu velké chrámové varhany); ti všichni bezpochyby ohromí už pouhým nástupem. Když pak přijdou kontrastní klidné pasáže a dětské hlasy, nejedno oko nezůstane suché. Všechna pěvecká a instrumentální oddělení splynou v jeden nádherný celek a také pod jedním jménem zahrají a zazpívají. Collegium musicum litovelsis je letošním sezónním projektem a nyní čeká na uvedení svého oratoria, na němž tak tvrdě pracuje.
Největší radostí pro dirigentku a sbormistryni tělesa, a také pro autora, je však ochota všech zpěváků a muzikantů pravidelně chodit nacvičovat a podílet se na kulturním životě našeho města i okolí. Představa, že téměř 80 lidí tvoří jeden celek a dohromady spolupracuje na jediném hudebním díle, musí nadchnout snad každého.
Kdysi v Litovli muzicírovala řada hudebních a pěveckých spolků, které produkovaly kvalitní hudbu a zpěv; počet jejich členů nebyl zrovna malý. Dnes je všeobecně situace pro sbormistry a dirigenty daleko těžší, ze všech stran působí na člověka technické zázraky naší doby a čas pro umění je daleko "kratší" než dříve. Pouze lidé s opravdovým zájmem o hudbu dokáží svůj volný čas věnovat právě jí. Jsem ráda, že se nám podařilo tak trochu obnovit (i když v jiném obsazení) hudební produkci, jež se např. ve třicátých letech dala v Litovli pokládat za zcela běžnou.
Nevracejme se ale do historie, podívejme se spíše do blízké budoucnosti. Již 27. dubna uvedeme v 19.00 hod. premiéru oratoria v kostele sv. Marka. Následující týden nás čekají další dva koncerty, z nichž jeden se bude konat 4. května v Olomouci v Husově sboru a na úplný závěr se vrátíme do našeho domácího litovelského prostředí a rozloučíme se s vámi derniérou opět u sv. Marka 11. května, také v 19.00 hod.
Koncerty se blíží, nervozita stoupá a nastudování skladby pomalu a jistě spěje ke svému konci. Proto jako dirigentka a sbormistryně zvu všechny na tento jedinečný hudební zážitek. Věřím, že svou návštěvou na koncertech oceníte naši několikaměsíční píli.     

Autor: Hana Kaštanová        

Litovelské noviny, duben 2007
 

Zpívám o Panně, prosté všech vin, králem všech králů byl její syn

Jedním z mnoha koncertů, které v předvánoční Litovli zazněly, byl i Vánoční koncert PS PALORA a jeho hostů, který se konal 16. prosince. Pořádání vánočních koncertů smíšeného pěveckého sboru Gymnázia Jana Opletala v Litovli se stalo již tradicí a těší se velké oblibě. Tentokrát byl koncert proveden na pozvání Kruhu přátel hudby při MK. Na vánočním programu byly skladby P. Ebena, W. A. Mozarta, B. Martinů, A. Parta a J. Šwidera.
PS PALORA vystupuje pod vedením sbormistryně Marcely Barvířově a na své vystoupení si přizval hosty - smíšený pěvecký sbor KANTIKA při MK Litovel a příležitostné hudební sdružení COLLEGIUM MUSICUM LITOVELSIS. Toto výjimečné seskupení hudebníků nejenom z Litovle a okolí, ale i z Olomouce, předvedlo ukázku z připravovaného autorského duchovního oratoria Jana Valuška. Provedení oratoria řídila Hana Kaštanová. Oba dva jsou absolventy litovelského gymnázia a v současné době studenty Muzikologie na FF UP v Olomouci. Premiéra celého oratoria "O duších, andělech a naději" se uskuteční v dubnu.
Na závěr vánočního koncertu zazněla v podání všech účinkujících skladba Jana Hanuše: Narodil se Kristus pán. Vánoční koncert PS PALORA a jeho hostů zaplnil dvakrát Koncertní sál těmi, kteří si v předvánočním čase našli volnou chvíli a určitě nelitovali. (sp)

Autor: sp

Litovelské noviny, leden 2007
 

Student složil duchovní oratorium

Duchovní oratorium O duších, andělech a naději pro téměř šedesátičlenný pěvecký sbor a čtrnáct hudebníků složil dvaadvacetiletý olomoucký student Jan Valušek. Slavnostní premiéra proběhne koncem dubna v Litovli.

Student katedry muzikologie hudební vědy Univerzity Palackého Jan Valušek je v regionu známý jako autor Litovelské mše, kterou napsal před dvěma lety. Loni jsem dokončil nové duchovní oratorium. Jeho nastudováním se už od října zabývá čtyřicetičlenný dospělý pěvecký sbor, patnáctičlenný dětský sbor a čtrnáct hudebníků. Skládání mi zabralo asi půl roku, přiznal mladík.

Sbor složený ze zpěváků z Litovelska, Uničovska a Olomoucka vede mladá dirigentka Hana Kaštanová.

Umí skvěle pracovat s profesionály, s amatéry má obrovskou trpělivost. Já bych něco takového nezvládl. Ve sboru jsou totiž obrovské rozdíly. Máme tam sboristy z Moravského divadla, zpěváky z akademického sboru Žerotín a spoustu amatérů, přiznává Valušek, který v oratoriu sám vystupuje jako Rozvážná duše.

Slavnostní premiéra proběhne 27. dubna v litovelském kostele svatého Marka, Olomoučané si skladbu mohou poslechnout 4. května v Husově sboru. Doufám, že se všechno povede. Už jsem totiž musel provést pár úprav. Sbory na mě tlačily, že je to pro ně příliš složité. Musím jim ustoupit, abychom všechno stihli v termínu. Zřejmě je to naposledy, co jsem se do tak rozsáhlého díla pustil, dodal Valušek.
 

Autor: (mak)    

Olomoucký deník, 2007

Litovelská mše v kostele sv. Marka

Zájem o premiéru Valuškova díla v prosinci minulého roku způsobil, že se členové Litovelského komorního sboru znovu sešli a domluvili se na dalším vystoupení. Přípravy probíhaly na poslední chvíli, a tak se upoutávka na tuto kulturní událost nedostala do únorového vydání Litovelských novin. Napravuji to nyní malým ohlédnutím. Na neděli 6. února 2005 byla tedy alespoň prostřednictvím městského rozhlasu a letáčků zvána nejširší veřejnost do kostela sv. Marka. Program zde v 15 hodin zahájil Karel Martínek ml., student brněnské varhanické školy, vlastní improvizací. Po ní se předvedl Litovelský komorní sbor s Litovelskou mší.
Jan Valušek, autor mše, zpěvák a zároveň dirigent, musel mít kontakt se sborem i s varhaníkem. Litovelský komorní sbor proto na rozdíl od premiérového vystoupení v Husově sboru zpíval z kůru, odkud se navíc lépe nese hlas. Nevýhodou snad byla pouze absence přímého kontaktu s publikem. Naši posluchači však o zrakový vjem ochuzeni nebyli. Díky moderní technice se přenášely na plátno umístěné před oltářem nejprve záběry z Litovle, a pak přímo z kůru. Celkovému výrazu jednotlivých částí Litovelské mše (Miserere nobis, Kyrie, Gloria, Credo, Ofertorium, Sanctus, Intcrludium, Ecce panis, Benedictus, Pater noster, Agnus Dei a Dona nobis pacem) pomáhala také dobrá akustika kostela. Kdo byl v prosinci v Husově sboru, mohl zaznamenat, že závěrečná část Litovelské mše Dona nobis pacem, kterou Jan Valušek po vzoru prvorepublikových skladatelů nazývá též Ke konci, zazněla v nové verzi. Obohatili jsme ji o závěrečnou fugu, kterou celé dílo vrcholí. Svým způsobem se tak v kostele sv. Marka uskutečnila druhá premiéra.     

Autor: Robert Najman    

Litovelské noviny, březen 2005

LITOVELSKÝ KOMORNÍ SBOR

Tato tři slova od konce minulého roku spojují skupinu nadšenců, která se rozhodla nastudovat první větší dílo mladého ambiciózního skladatele Jana Valuška - Mši litovelskou. Počet členů tohoto uskupení se nakonec ustáli asi na čísle patnáct. Dobrovolníky mezi nás zavál vítr ze tří různých stran. Jedni jsou současnými studenty GJO a zároveň členy pěveckého sboru PALORA, druhou skupinu tvoří vysokoškoláci, jejichž předmětem studia je hudba a poslední nejpočetnější část představují bývalí i
současní zpěváci a hudebníci z Hanácké mózeke. První vystoupení Litovelského komorního sboru se konalo při nedělní bohoslužbě v Husově sboru v Litovli již 31. října 2004. Ukázka stejných čtyř částí Mše litovelské (Miserere nobis, Kyrie, Ofertorium a Pater noster) zazněla na stejném místě i 2. listopadu k uctění Památky zesnulých. Pak jsme pilně nacvičovali zbylé části a na Štědrý den při "půlnoční mši" ve 22 hodin vyslechl husitský kostel v Chudobíně vedle Ofertoria i Sanctus, Benedictus a Ecce panis. Premiéra je však vždy jen jedna. Mše litovelská byla veřejnosti představena v celé své kráse 27. prosince 2004 v 17 hodin v Husově sboru v Litovli. Kdo se přišel podívat, mohl mj. vyslechnout také tři koledy v úpravě Jana Valuška - Jak jsi krásné neviňátko, Narodil se Kristus Pán a hanáckou pastorelu Spinké, spinké, hajinké.
Na závěr připojuji malou poznámku. Se svolením autora jsem dal v říjnu minulého roku noty Mše litovelské k nahlédnutí sbormistru Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity v Opavě. Ocenil tento na dnešní dobu nevšední skladatelský počin a vybral část Agnus Dei do kmenového repertoáru sboru, kde jsem pět let působil. Premiéra této části se uskutečnila 13. prosince 2004 před zraky (a hlavně slechy) zaplněné auly Slezské univerzity. Ohlas byl značný - škoda jen, že u toho Honza
Valušek nebyl.. .
... a tak začala pouť Mše Iitovelské po vlastech českých, moravských a slezských.

Autor: Robert Najman   

Litovelské noviny, 2005

Litovli složil mši dvacetiletý mladík

Málokteré město se může pochlubit tím, že mají vlastní vánoční mši. Letos se této "pocty" dostalo i Hanáckým Benátkám. První nastudování Litovelské mše zazní v pondělí 27. prosince od 17 hodin v místním Husově sboru. Jejím autorem je dvacetiletý Olomoučan Jan Valušek. Litovli chtěl mší poděkovat za to, že studoval na tamním gymnáziu, hrál tu ochotnické divadlo a setkal se s řadou zajímavých lidí. Litovelská mše vznikla vlastně náhodou. „Při úklidu skříně v Husově sboru jsem objevil štosy zaprášených not a svazky obsahující mše z první republiky. Zaujalo mě, jak lidé tehdy navštěvovali různé spolky a soutěžili, kdo bude mít bohatší program při vánoční mši,“  vzpomíná student muzikologie na Univerzitě Palackého Jan Valušek. Při komponování se inspiroval právě u svých předchůdců. „Podle starých fotek, které můj otec coby farář začal sbírat, si mohu atmosféru té doby jen představovat. Mši jsem proto napsal ve stylu těch prvorepublikových, jež obsahovaly i kýč a sladké melodie. Použil jsem je záměrně," přibližuje své "dílko" Valušek.
Největší radost má z toho, že dal dohromady partu patnácti lidí, kteří mši už od října nacvičují. Vesměs jsou to nadšenci ze školních sborů, divadla a známí. "Za zkoušky ani vystoupení nic nechtějí," řekl Valušek s tím, že vůbec první publikum budou mít v Chudobíně. Ukázky ze mše jim hudebníci zahrají na Štědrý večer v místním husitském kostele.

Autor: Magda Vránová   

Litovelské noviny,  2004